Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V roce 2011 spolu začali hrát jistí dva lidé a už z jejich jmen, spojených v jedné kapele, bylo jasné, že půjde o hodně turbulentní hudbu. Tím prvním byl Bobby Bray z kalifornských grindových centrifuga šílenců THE LOCUST a druhým Brandon Relf z mathrockových SLEEPING PEOPLE. Komu ta jména něco říkají, už teď ví, že jediné, co může vzniknout, je totální a naprostá divočina. V roce 2016 se připojuje baskytarista Chad Deal a INUS (The Institute for Navigating the Universal Self) je kompletní.
Tahle trojka jakoby z LOCUST ostrouhala všechny hroty a čepele a zásadně ubrala na kovovosti. Jedním dechem ovšem dodávám, že vše nahradila dadaistickými hračkami a mnohem šílenějšími aranžemi. Tedy svým způsobem jde o velmi hektický mathrock bez výrazné tvrdosti. Do polyrytmických eskapád se neustále mňouká, sem tak slyšíte ržání koní a mezitím se kytary snaží dohonit splašené stádo zfetovaných naspeedovaných světlušek. Slova „bizarní hudební zážitek“ tu nabírají zcela nové dimenze. Celá kolekce trpí hyperaktivitou vytočenou na naprosté maximum a já si mnohokrát vzpomenul na jednu domácí dvojku, zvanou HARMONY BAY.
Popravdě jsem z INUS nadšený. Mají v sobě potrhlost Dana Nekonečného, který se řítí tím nejujetějším cirkusem. V jejich vesmírném diktátu pulzuje něco silně pozitivního a to je u sofistikované a přetechnizované hudby celkem vzácná esence. Jakoby za INUSem stál šílený počítač, který se předávkoval endorfinem.
Od doby, kdy jsem objevil spolky typu HELLA, jsem asi neslyšel nic tak neposedného. „Western Spaghettification“ posouvá hranice ujeté hudby do zcela jiné galaxie. Jak instrumentálně, tak vokálními výplachy balancujími na poli geniality a naprosté demence. Kdykoliv k tomu za poslední dobu čichnu, tak mi INUS vykouzlí úsměv na tváří a královsky se bavím.
1. Time Is A Person
2. Kajillions And Bazillions
3. Whose Methane Gas Is On Mars?
4. We Are Our Computers’ Genetalia
5. There Was A Fish In The Percolator
6. For Whom The Bell Curve Tolls
7. This Is Not Proper Notification
8. Western Spaghettification
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?